Osamělá

Zdravím vás milé dámy.Musím napsat,co se mi dneska stalo.Jezdím si pro syna do školní jídelny.Čekáme s ostatními rodiči na lavičkách a pozorujeme tu naši drobotinu.Už minule jsem se dala do řeči s jednou starší paní,která není z Čech.Dnes jsem se k ní automaticky hlásila,pozdravila a usmála se.Ona šla ke mně a bylo vidět,že si mně nevybavuje.Odkud se prý známe?Tak jsem podotkla,že tady z té lavičky.Začaly jsme si povídat a ona se ptala koho tu mám.Tak jsem ji ukázala syna a dva synovce.Zesmutněla a řekla,že je to krásné,když mám tak velkou rodinu.Zeptala jsem se odkud pochází.Řekla,že je z Varšavy,z Polska.Její maminka nutila své děti,aby se rozutekly do světa.Asi za lepším-nevím.Ona se na mně podívala a řekla,že svoje děti k tomu nebude nikdy nutit,že je dobře,když je rodina pohromadě.Když jsme se rozloučily,poodešla,otočila se,podívala se na mně a pak mně poprosila,jestli bych se k ní mohla vždycky hlásit a usmála se.Musím říct,že to bylo dojemné.Ještě nikdy se mi nic podobného nestalo.

Jak je vidět, ne každý má to štěstí velké rodiny a přátel.Proto musíme být vděční za to co máme.Já tedy jsem a to moc.Všem přeji krásný den.